CHAMELEON JEMENSKÝ

ÚVOD
CHOROBY
TERÁRIUM
POTRAVA
CHOV PÁRU

Dotazy posílejte na soukupovapetra@email.cz                                                                                                        

Tento chameleon má výjimečně vysokou přilbu (u dospělého samce ční až do výše 8 cm) a výrazný hrdelní hřeben. Také na hřbetě má vysoký hřeben tvořený jedinou řadou šupin. Samci dosahují celkové délky i s ocasem až 65 cm, samice 45 cm. Jejich zbarvení je mimořádně pestré a výrazně se mění v závislosti na stavu a náladě jedince. Samice dospívají v 6-7 měsících, samci o něco později. V té době je třeba je od sebe oddělit protože se začínají napadat a mohlo by dojít ke zranění nebo i úmrtí slabšího z nich. Zuby mají chameleoni umístěny na hraně čelisti. Mají hubené dlouhé nohy, na nich mají po 5 prstech, 2 a 3 jsou ale vždy až k předposlednímu článku srostlé (na předních nohou 2 vnější a 3 vnitřní, na zadních naopak), takže tvoří jakési kleště, kterými se mohou pevně přichytit na větvičce. Velice zajímavé jsou oči chameleonů. Jelikož chameleoni loví, vystřelením jazyka a dobrá muška je pro ně otázkou života a smrti, hraje u nich zrak velice důležitou roli. Proto se u této čeledi oči výjimečným způsobem specializovaly. Oko chemeleona má enormní rozlišovací schopnost - některé druhy vidí dobře i na vzdálenost 1000 m. Ušní otvory chameleoni nemají a obecně velice špatně slyší - dalo by se říct, že ve svém boji o přežité vsadili na jedinou kartu, na svůj dokonalý zrak.

V otázce na kolik mají chameleoni vyvinutý čich není dosud úplně jasno, ale všeobecně se soudí, že jsou na tom podobně jako se sluchem. Jejich nos pravděpodobně slouží jen k dýchání.

 

Chameleoni dokážou vymrštit jazyk na vzdálenost větší, než je délka jejich těla a bleskově ho vtáhnou i s kořistí zpátky do tlamy.

 

Nejtypičtější vlastností chameleonů je ovšem měnění barev. Paleta barev chameleona sahá od světlé narůžovělé hnědi přes nejrůznější odstíny zelené až po skoro černou. Na svých tělech mohou vytvářet i pruhy, tečky a složité vzory - to vše s využitím pouhých čtyř typů chromatoforů. Podnětem ke změně barvy bývá maskování, ale také nálada chameleona. Změnu barvy používají chameleoni i jako odstrašující prostředek. Mají několik stupňů výstrahy. Zpočátku se opticky zvětšují, vztyčují se a zplošťují bočně svá těla, roztahují límcové laloky a nafukují často pestře zbarvená volata. Pokud ani to nepomáhá, začnou vyhrožovat otevřenou tlamou, prskáním a někdy i tím, že se staví na zadní a prudce vyrážejí proti vetřelci .

Nesmíme zapomínat na to, že chameleoni jsou více než individualisté a lze mezi nimi objevit obrovské rozdíly v povaze každého z nich. Jeden samec téhož druhu může být klidný jako beránek, jiný může reagovat na jakýkoliv podnět podrážděně. Obecně však platí, že každého pohybujícího se tvora před svým teritoriem berou jako predátora.